čo je to za príbeh: Zmizet

Kniha o súrodencoch. A rodičoch.

Rozprávanie, ktoré sa dostane pod kožu a tam tne do živého. Nemôžem prestať myslieť na postavy. Ich pocity sú autentické, presné, uveriteľné. Desivé.

Petra Soukupová si pamätá a používa detaily z videnia sveta detskými očami, na ktoré som si ja spomenula až teraz, keď mám deti. Pocity a spomienky, ktoré som zahrabala. Ako sa jej podarilo vojsť do hlavy malému chlapcovi? Lebo ona si pamätá.
Že deväťroční chlapci nosia ešte stále radšej topánky na lepky.
Že súrodenecká láska je niekedy plná nenávisti. Tá nenávisť je ako pavučina zavesená na drobných zlomyselnostiach, ktoré rodičia nevidia. Lebo nechcú, nemajú čas, nevedia, čo s tým. Alebo sú pre nich nevinné.
Že deti vedia byť kruté. A rodičia bezradní.

Skvapalnený pesimismus. Parádne napísaný. Po celý čas v texte nedáva nádej, že sa to už konečne zvrtne k lepšiemu. Predznačuje, že bude ešte horšie. A ja sa snažím myslieť si že, nie. A ono fakt bude.

"Nepamatuju si na jedinou chvilku toho, čemu se říká sourozenecký pouto, nějaké povědomí o tom, že to, co máme my dva spolu, je něco, co s nikým jiným na světe nemůžu. My spíš nemáme vůbec nic.

Je mi šest let a osum měsíců a třináct dní, začal sem chodit do školy, kde se mi docela líbí. Až na to, že brácha mě nemá rád a táta si mně moc nevšímá, se mi v životě neděje nic špatnýho, ale takhle to zatím nevnímám. Prostě nemám rád tréninky a nemám rád bráchu, když mně straší. Báječné chvilky, když jsem nemocnej, ale jenom trochu, ne aby mi bylo fakt špatně, tak, abych mohl zůstat doma sám s mamkou a pomáhat ji s vařením."

"Dívá se na fotku velmi dlouho. Až pak vezme další. Než Jakub přijde od babičky, má popsáno osm fotek. Příběh té situace, vybavuje si nejmenší detaily, svoje pocity, Martinova slova, počasí toho dne, chuť toho dne. Vysaje z té fotky všechno."

"Matka popisuje všechno podle svého nejlepšího vědomí. Nepřekrucuje pravdu. Ví přece, že Martin není žádný anděl. Nikdy o něm nepřemýšlí v minulém čase. Ona přece ví, že se neměli rádi, a dobře to vědela už tehdy a nic neudělala.

Tak to prostě popisuje tak, jak to mělo být. Bez té jejich nenávisti. Tak, jak je to v matčine lepším životě."

Tri príbehy.

Zmizel.

Nakrátko.

Věneček.

Spoločnou nitkou je moment zmiznutia. V každej sa niekto stratí, nevráti, zmizne, opustí. Tri rôzne konce. Najhlbšie som si musela načrieť pri čítaní prvého príbehu.